Na dřeň tentokrát navštívilo šest hostů, jejich jména však nepadnou. O humoru i vážných věcech tentokrát s autory satirického webu Tisíckráte.
Felix Kulpa 1: „Lidé si často myslí, že jsem Pavel Konzbul.“
Felix Kulpa 2: „Prozradím, že nejsem Dominik Duka.“
Felix Kulpa 3: „To ale neznamená, že to nejsem já.“
Felix Kulpa 4: „Nebo já.“
Felix Kulpa 5: „Já Duka nejsem, protože jsem Pavel Konzbul.“
Tolik ke své identitě prozradil Felix Kulpa - pseudonym ukrývající tým autorů satirického webu Tisíckráte, kteří svými naoko zpravodajskými články už pět let komentují dění v církvi. A dělají to téměř velkoformátově: jejich články se ocitly na stránkách různých médií a institucí od Blesku až po Karlovu univerzitu.
V rozhovoru pořadu Na dřeň tito vtipálci odhalí, co jim přijde na církvi vtipné, kdy je naopak trápí, a zda je pro ně psaní ventilem, nebo prostředkem k evangelizaci. „Je klidně možný, že tady vane nějaký Duch, který tu církev mění, a zároveň při tom z nějakého koutu vymetl i tuhle kravinu,“ odpovídá jeden z Felixů na otázku, jestli své působení autoři vnímají jako Boží dílo.
Tým autorů v těchto dnech připravuje také knihu, ke které ho zavazuje výhra v anketě blog roku Magnesia Litera. Také o ní bude řeč v rozhovoru s Hanou Kašpárkovou ve čtvrtek 11. března v 16 hodin na Proglase a poté kdykoli na našich podcastových aplikacích.
S vystudovaným jaderným fyzikem, bývalým katolickým knězem a současným kazatelem Církve bratrské v Českém Těšíně o jeho životních zvratech, rozdílech a spojitostech mezi křesťanskými církvemi i o tom, zda má smysl směřovat k jejich sjednocení.
Může si člověk připadat krásný a přitažlivý, i když jeho tělo vypadá od narození jinak než těla ostatních? A jak být v pohodě s tím, když člověk po třicítce ještě nemá životního partnera - a protože je na vozíku, znamená to, že zatím musí být závislý na pomoci rodičů nebo asistentů? Ladislava Blažková, mluvčí Ligy vozíčkářů, je na vozíku kvůli dětské mozkové obrně. Osobní rozhovor o životě ženy na vozíku s ní vede Alžběta Havlová.
Kateřina a Daniel - dva mladí lidé, dva různé příběhy. Pojí je ale zkušenost s přímluvnou modlitbou. Pomoc se rozhodli vyhledat ve chvíli, kdy nevěděli, jak si s určitým problémem poradit. Dan díky modlitbě znovu prožil momenty z dětství, ve kterých se cítil osamělý a nejistý, a vrátilo mu to chybějící sebevědomí. Katka zase pochopila, že díky složitému vztahu s otcem opakovaně vyhledává ty nesprávné muže.
Vězeňské prostředí působí na většinu lidí deprimujícím dojmem. Jak ho ale vnímá člověk, pro nějž je setkávání s vězni každodenní realitou? Otto Broch je trvalý jáhen, dlouhá léta působil jako kaplan v olomoucké vazební věznici a před nedávnem se stal hlavním kaplanem Vězeňské služby České Republiky. Rozhovor o tom, zda-li je těžké vězně vnitřně nesoudit, o křehkosti vztahu mezi kaplanem a odsouzeným, ale i o radosti a pokoji.
Elišku Podzimkovou jde jen těžko zařadit do nějaké pracovní škatulky. Obzvlášť, když se tomu sama vyhýbá. Já bych ji nejspíš označila jedním slovem: umělkyně. Je ilustrátorkou, grafičkou a fotografkou na volné noze. Ve svých devětadvaceti letech má za sebou už mnoho úspěchů a zážitků, ale také rakovinu, která jí byla diagnostikována v šestnácti letech.
Pod názvem Glow Space Project vzniká komunita křesťanských IT nadšenců i profesionálů, kteří spojili své síly ve službě církvi v České republice. Její vedoucí Michael Dojčár byl hostem dopoledního vysílání Proglasu.
Karel Paták vedle své práce specializovaného zdravotního bratra provozuje už několik let také facebookovou stránku Visegrádský jezdec. Rozhovor s ním nabízí pohled do přemýšlení člověka, který podle vlastních slov ovlivňuje měsíčně statisíce lidí. Proč se rozhodl bránit demokracii a právní stát? A jak klikatá byla jeho cesta k poznání, že pro světlejší budoucnost musí sám přiložit ruku k dílu?
Začínala jako pekařka, dnes je z ní advokátka se zkušeností s pozicí děkanky Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Je známá jako energická žena, často a ráda se směje. Zápal, se kterým mluví o právu a spravedlnosti, o svých studentech nebo o Bohu, by jí mohl leckdo závidět. Hostem pořadu Na dřeň byla profesorka Markéta Selucká.
Domácí násilí vám může zkazit dětství i dospívání. Možná se s ním vyrovnáváte celý život a možná sami nakonec padnete na dno. Nebo se stane zázrak a vy máte, jako mladá maminka Katka, vlastní spokojenou rodinu, za kterou jste neskutečně vděční.
Výbušná nespoutanost a svoboda, které jsou nakažlivé tak, že se do nich člověk dokáže zamilovat po první protančené písni. Radost sdílená na tanečním parketu. Možná už jste taky zažili swing a možná vám taky učaroval. Nebo jste si ťukali na čelo, co na tom lidi vidí. Ať už patříte tam či onam, tenhle rozhovor je pro vás všechny.