Psycholožka a akademička Margareta Johnová roky zkoumala zážitky lidí, kteří se dostali na hranici života a smrti - prožili klinickou smrt. Co lidé, kteří na krátko opustí tento svět a zase se do něj vrátí, viděli? Jaký fenomén jejich zkušenosti spojuje, nezávisle na jejich věku, vyznání či povaze?
„Lidé často popisují prožitek mimo tělo. Často vnímají vizi nějakého světla poté, co putovali nějakým temným místem, tunelem. To světlo je velmi táhne, a pokud do toho světla vstoupí, popisují pocity obrovského klidu, míru a radosti,“ popisuje Margareta, která se tématu věnovala především na akademické úrovni. „Často se zde setkají s jakousi světelnou bytostí, která s nimi navázala mimoslovní komunikaci, která se jich třeba ptala, jak moc v životě milovali a jestli se chtějí vrátit zpátky.“
Jaké další prožitky lidé, se kterými Margareta spolupracovala, měli? Jak takto zkušenost lidi mění? A lze tyto zážitky vysvětlit vědecky?
S akademičkou a psycholožkou si o tématu povídá redaktorka Alžběta Havlová. Rozhovor uslyšíte ve čtvrtek 14. ledna v 16:00 na Radiu Proglas a poté kdykoli v podcastových aplikacích.
Konkrétní příběhy dvou žen, které zážitek blízké a sdílené smrti měly, uslyšíte za 14 dní. Sledujte nás také na facebooku ainstagramu.
Nadační fond Vrba byl založen 12. května 2016 spolkem Zpátky do života. Jeho posláním je především praktická pomoc v ovdovělých rodinách s dětmi. U jeho kolébky stála Petra Glosr Cvrkalová, dnes ředitelka Nadačního fondu Vrba a iniciátorka myšlenky sociální inovace pro ovdovělé rodiny s dětmi.
Kateřina a Daniel - dva mladí lidé, dva různé příběhy. Pojí je ale zkušenost s přímluvnou modlitbou. Pomoc se rozhodli vyhledat ve chvíli, kdy nevěděli, jak si s určitým problémem poradit. Dan díky modlitbě znovu prožil momenty z dětství, ve kterých se cítil osamělý a nejistý, a vrátilo mu to chybějící sebevědomí. Katka zase pochopila, že díky složitému vztahu s otcem opakovaně vyhledává ty nesprávné muže.
Mít se rád, žít bez lží o sobě samém a zbavit se trápení i traumat, která v sobě nosíme. I toto může být výsledek přímluvné modlitby. Michaela se této modlitbě věnuje několik let, pomohla už desítkám lidí. O modlitbě, která může mít větší sílu, než si myslíme, o zázracích, které se během ní dějí, ale i o zlu, které občas může vylézt na povrch.
Nevěra vždycky rozbije vztah. Když partner něco udělá špatně, je dobré mu to říct. Hlavní je, aby manželství dobře fungovalo. Tyto a další představy o partnerských vztazích někdy nevědomky převádíme v partnerství a manželství do praxe. V rozhovoru s terapeutem a manželským poradcem Josefem Zemanem zjistíme, že na opravdovou lásku se často musí úplně jinak.
Začínal jako sociální pracovník, nyní je z něj filmový tvůrce, který se svými projekty snaží odstranit propast mezi Romy a většinovou společností. Mladý režisér romského původu však sám v romské komunitě nevyrůstal. Pronikat do ní začal až v dospělosti a nebylo to pro něj zrovna jednoduché. Rozhovor o přijetí vlastní identity, o romské hrdosti ale i o nevšedním rodinném zázemí vede s Robinem Striou redaktorka Marie Moreno.
Začínala jako pekařka, dnes je z ní advokátka se zkušeností s pozicí děkanky Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Je známá jako energická žena, často a ráda se směje. Zápal, se kterým mluví o právu a spravedlnosti, o svých studentech nebo o Bohu, by jí mohl leckdo závidět. Hostem pořadu Na dřeň byla profesorka Markéta Selucká.
Druhý díl o tématu prožitky při klinické smrti, který volně navazuje na rozhovor s psycholožkou Margaretou Johnovou, přináší dva příběhy. Jaké to je, být v temném tunelu a vidět na jeho konci světlo? A pomůže tento zážitek zbavit se strachu ze smrti?
Marisa Perello se narodila ve Španělsku, studovala a pracovala v Londýně. V 90. letech následovala své srdce i Jindřicha Vobořila, ředitele Podaných rukou, a přestěhovala se do České republiky, kde se zapojila do práce s drogově závislými. Teď pracuje na misích v Iráku a říká – neboj se udělat i špatné rozhodnutí. Lepší než litovat, že jsi něco neudělal.
Domácí násilí vám může zkazit dětství i dospívání. Možná se s ním vyrovnáváte celý život a možná sami nakonec padnete na dno. Nebo se stane zázrak a vy máte, jako mladá maminka Katka, vlastní spokojenou rodinu, za kterou jste neskutečně vděční.
Anna Štičková vyrůstala v ateistickém prostředí Sudet, odkud se dostala do křesťanské komunity, aby v ní objevila víru svých předků - židovství. V rozhovoru s Ondřejem Havlíčkem se především ohlíží za svým příběhem, ale popisuje také vztah k Bohu nebo vysvětluje, jaké to je, být v Česku mladou židovkou.
Nevidomý a se špatným sluchem. I přesto je z něj profesionální běžec. A nejen běžec, ale i cyklista, plavec, běžkař, nebo filantrop roku, bloger a poslední dobou i spisovatel. Napsal totiž třeba knížku o svém úspěchu na Maratonu přes Velkou čínskou zeď. Nevidomý Ondra neběhá ale jen maratony ve světě a po Česku, pravidelně se účastní také triatlonů, cyklistických závodů a z Německa si dokonce dovezl titul Železného muže.
O chvílích, kdy to člověk chce raději napálit do stromu. O vyhoření, které se týká nejen učitelů, doktorů nebo sociálních pracovníků, ale taky kněží. A o radosti, kde a zda ji hledat. O tom všem je další díl pořadu Na dřeň.
Některá místa a prostředí si jako lidé, a o to více možná jako křesťané, idealizujeme. Snad i proto nás potom může překvapit fakt, že šikana, ponižování podřízených nebo manipulace nejsou vyhrazeny jen školním třídám nebo světským pracovištím. Naopak – rozhodně se nevyhýbají třeba ani řeholním řádům.
Do studia přišel bosky a před rozhovorem poprosil o modlitbu. Dávalo mi to smysl - Víťu Marčíka znám jako herce, komedianta, věřícího člověka - až při přípravě otázek jsem zjistila, že před konverzí byl komunistou.