Marisa Perello se narodila ve Španělsku, studovala a pracovala v Londýně. V 90. letech následovala své srdce i Jindřicha Vobořila, ředitele Podaných rukou, a přestěhovala se do České republiky, kde se zapojila do práce s drogově závislými. Teď pracuje na misích v Iráku a říká – neboj se udělat i špatné rozhodnutí. Lepší než litovat, že jsi něco neudělal.
„Tehdy jsme se přestěhovali do Kurdějova, který má 300 obyvatel,“ vzpomíná na začátky v Česku Marisa: „Bydleli jsme na faře a já tam často bylo sama, Jindra chodil do práce – a byla jsem ten divný člověk, ta cizinka. Vesničani na mě nebyli moc hodní,“ říká Marisa teď už velmi dobrou češtinou.
Společně s Jindřichem a dalšími lidmi stála u zrodu Podaných rukou. „Jednou jsme se začali modlit a jeden klient začal křičet sprostě anglicky. Klient, který anglicky neuměl. Změnila se mu tvář a to bylo hodně děsivý,“ popisuje jeden z intenzivních zážitků při terapii s klienty.
Když vychovala dvě dcery, rozhodla se jít do nového dobrodružství - začala pracovat na misích v Afghánistánu a Iráku. "Není důležité, co děláš, ale jak to děláš," myslí si Marisa a říká, že žena, která doma vychovává své děti, může dělat mnohem smysluplnější práci.
S Marisou Perello si o jejím životě povídá Alžběta Havlová. Pořad poslouchejte ve čtvrtek 21. ledna v 16 hodin a poté kdykoliv v podcastových aplikacích. Sledujte nás také na na facebooku a instagramu.
Kateřina a Daniel - dva mladí lidé, dva různé příběhy. Pojí je ale zkušenost s přímluvnou modlitbou. Pomoc se rozhodli vyhledat ve chvíli, kdy nevěděli, jak si s určitým problémem poradit. Dan díky modlitbě znovu prožil momenty z dětství, ve kterých se cítil osamělý a nejistý, a vrátilo mu to chybějící sebevědomí. Katka zase pochopila, že díky složitému vztahu s otcem opakovaně vyhledává ty nesprávné muže.
Mít se rád, žít bez lží o sobě samém a zbavit se trápení i traumat, která v sobě nosíme. I toto může být výsledek přímluvné modlitby. Michaela se této modlitbě věnuje několik let, pomohla už desítkám lidí. O modlitbě, která může mít větší sílu, než si myslíme, o zázracích, které se během ní dějí, ale i o zlu, které občas může vylézt na povrch.
Nevěra vždycky rozbije vztah. Když partner něco udělá špatně, je dobré mu to říct. Hlavní je, aby manželství dobře fungovalo. Tyto a další představy o partnerských vztazích někdy nevědomky převádíme v partnerství a manželství do praxe. V rozhovoru s terapeutem a manželským poradcem Josefem Zemanem zjistíme, že na opravdovou lásku se často musí úplně jinak.
Začínal jako sociální pracovník, nyní je z něj filmový tvůrce, který se svými projekty snaží odstranit propast mezi Romy a většinovou společností. Mladý režisér romského původu však sám v romské komunitě nevyrůstal. Pronikat do ní začal až v dospělosti a nebylo to pro něj zrovna jednoduché. Rozhovor o přijetí vlastní identity, o romské hrdosti ale i o nevšedním rodinném zázemí vede s Robinem Striou redaktorka Marie Moreno.
Domácí násilí vám může zkazit dětství i dospívání. Možná se s ním vyrovnáváte celý život a možná sami nakonec padnete na dno. Nebo se stane zázrak a vy máte, jako mladá maminka Katka, vlastní spokojenou rodinu, za kterou jste neskutečně vděční.
Neboj! Klid,. Chovej se slušně. Jsou vám tato slova povědomá? Možná jste je zahlédli na fasádách brněnských domů, na skružích městské periférie, nebo v knize b jako brno. Streetartista a umělec, autor angažovaných nápisů ale i interiérů, který vystupuje anonymně pod pseudonymem TIMO, je hostem dalšího dílu Na dřeň.
Dítě vyrůstající v dětském domově, které netouží a nesní o ničem jiném, než o adopci a vlastní rodině. To je obraz, který známe z mnoha literárních děl, filmů či seriálů. Je to ale skutečnost nebo jen představa nás, kteří jsme realitu dětského domova nikdy nezažili?
Už v 17 letech se rozhodla, že chce být válečnou reportérkou. A od té chvíle jí na cestě za tímto cílem nic nezastavilo. Markéta Kutilová patří k jedné z mála válečných reportérů u nás.
Zdolal nejen všech 14 osmitisícovek na světě, ale také téměř všechny nejvyšší vrcholy všech světadílů. S Radkem Jarošem, nejlepším českým horolezcem u nás, o vděčnosti, kterou cítí, o smrti, jeho rodině, i o tom, kdy chtěl horolezení zabalit.
Josefa Suchára, neratovského faráře, zná díky komunitě v horské vesničce Neratov spoustu lidí jako přátelského a schopného kněze, pro kterého nic není problém, a který má vášeň pro traktory. Cítí se ale někdy Josef i přes čilý komunitní život jako kněz sám? A co je podle něj na celibátu nejtěžší? "Povolání ke kněžství je jedna věc, povolání k celibátu věc druhá," říká. Otevřený rozhovor o úskalích kněžské služby, samotě, ale také třeba o tom, jestli jde s Bohem uzavřít smlouva a proč bychom si věci měli přát.
„Chtěla bych udělat díl o našich transcendentálních zážitcích.“ Takhle nešikovně jsem svým kolegům v podcastu Na dřeň předestřela svůj nápad udělat díl o našich duchovních zážitcích a věcech mezi "nebem a zemí".
Vidět působení zla v práci s drogově závislými nebo lidmi ve věznicích zřejmě není těžké. Co ale když toto zlo „ožije“ přímo před vámi a třeba vás i osloví?