Na dřeň s Marisou Perello: Neboj se udělat i špatné rozhodnutí
Pořad v souvislostech
S Marisou Perello
Budeme vysílat
O životních rozhodnutích s redaktory podcastu
S manželi Poláškovými
S Marisou Perello
Vysílali jsme
S Terezou Pospíšilovou
O klinické smrti s Margaretou Johnovou
S bývalou řádovou sestrou Vlastou
Audioarchiv
Marisa Perello se narodila ve Španělsku, studovala a pracovala v Londýně. V 90. letech následovala své srdce i Jindřicha Vobořila, ředitele Podaných rukou, a přestěhovala se do České republiky, kde se zapojila do práce s drogově závislými. Teď pracuje na misích v Iráku a říká – neboj se udělat i špatné rozhodnutí. Lepší než litovat, že jsi něco neudělal.
„Tehdy jsme se přestěhovali do Kurdějova, který má 300 obyvatel,“ vzpomíná na začátky v Česku Marisa: „Bydleli jsme na faře a já tam často bylo sama, Jindra chodil do práce – a byla jsem ten divný člověk, ta cizinka. Vesničani na mě nebyli moc hodní,“ říká Marisa teď už velmi dobrou češtinou.
Společně s Jindřichem a dalšími lidmi stála u zrodu Podaných rukou. „Jednou jsme se začali modlit a jeden klient začal křičet sprostě anglicky. Klient, který anglicky neuměl. Změnila se mu tvář a to bylo hodně děsivý,“ popisuje jeden z intenzivních zážitků při terapii s klienty.
Když vychovala dvě dcery, rozhodla se jít do nového dobrodružství - začala pracovat na misích v Afghánistánu a Iráku. "Není důležité, co děláš, ale jak to děláš," myslí si Marisa a říká, že žena, která doma vychovává své děti, může dělat mnohem smysluplnější práci.
S Marisou Perello si o jejím životě povídá Alžběta Havlová. Pořad poslouchejte ve čtvrtek 21. ledna v 16 hodin a poté kdykoliv v podcastových aplikacích. Sledujte nás také na na facebooku a instagramu.
Související články
Na dřeň o zážitcích při klinické smrti: Světelná bytost se jich ptala, jak moc v životě milovali
Psycholožka a akademička Margareta Johnová roky zkoumala zážitky lidí, kteří se dostali na hranici života a smrti - prožili klinickou smrt. Co lidé, kteří na krátko opustí tento svět a zase se do něj vrátí, viděli? Jaký fenomén jejich zkušenosti spojuje, nezávisle na jejich věku, vyznání či povaze?
Na dřeň s matkou vážně nemocného syna: Řekli mi „tak se rozlučte”
Být maminkou čtyř malých kluků nepřináší jen samé radosti, ale také mnohá trápení. Zvlášť když se jeden z nich narodí s velmi vážnou srdeční vadou. Rozhovor o rozhodnutích, která rodič nechce dělat, o strachu z budoucnosti, ale i o radosti, kterou těžké chvíle někdy přinášejí, vede s Terezou Pospíšilovou redaktorka Marie Moreno.
Na dřeň o domácím násilí: Mlátila jsem do něho pěstičkama, aby mámu nechal
Domácí násilí vám může zkazit dětství i dospívání. Možná se s ním vyrovnáváte celý život a možná sami nakonec padnete na dno. Nebo se stane zázrak a vy máte, jako mladá maminka Katka, vlastní spokojenou rodinu, za kterou jste neskutečně vděční.
Na dřeň s TIMEM: Vedu veřejnou samomluvu
Neboj! Klid,. Chovej se slušně. Jsou vám tato slova povědomá? Možná jste je zahlédli na fasádách brněnských domů, na skružích městské periférie, nebo v knize b jako brno. Streetartista a umělec, autor angažovaných nápisů ale i interiérů, který vystupuje anonymně pod pseudonymem TIMO, je hostem dalšího dílu Na dřeň.
Na dřeň s Michaelem Čapkem: Touha být adoptován je klišé
Dítě vyrůstající v dětském domově, které netouží a nesní o ničem jiném, než o adopci a vlastní rodině. To je obraz, který známe z mnoha literárních děl, filmů či seriálů. Je to ale skutečnost nebo jen představa nás, kteří jsme realitu dětského domova nikdy nezažili?
Na dřeň s Markétou Kutilovou: Už se nikdy nevyspím tak jako dřív
Už v 17 letech se rozhodla, že chce být válečnou reportérkou. A od té chvíle jí na cestě za tímto cílem nic nezastavilo. Markéta Kutilová patří k jedné z mála válečných reportérů u nás.
Na dřeň s Radkem Jarošem: Ideální smrt by byla v 75 šutrem do hlavy v severní stěně Eigeru
Zdolal nejen všech 14 osmitisícovek na světě, ale také téměř všechny nejvyšší vrcholy všech světadílů. S Radkem Jarošem, nejlepším českým horolezcem u nás, o vděčnosti, kterou cítí, o smrti, jeho rodině, i o tom, kdy chtěl horolezení zabalit.
Na dřeň s Josefem Suchárem: Krásný věci někdy hodně bolej
Josefa Suchára, neratovského faráře, zná díky komunitě v horské vesničce Neratov spoustu lidí jako přátelského a schopného kněze, pro kterého nic není problém, a který má vášeň pro traktory. Cítí se ale někdy Josef i přes čilý komunitní život jako kněz sám? A co je podle něj na celibátu nejtěžší? "Povolání ke kněžství je jedna věc, povolání k celibátu věc druhá," říká. Otevřený rozhovor o úskalích kněžské služby, samotě, ale také třeba o tom, jestli jde s Bohem uzavřít smlouva a proč bychom si věci měli přát.
Na dřeň s redaktory: Spadla jsem a klepala se. Prostě jsem věděla, že je to On.
„Chtěla bych udělat díl o našich transcendentálních zážitcích.“ Takhle nešikovně jsem svým kolegům v podcastu Na dřeň předestřela svůj nápad udělat díl o našich duchovních zážitcích a věcech mezi "nebem a zemí".
Na dřeň s Boženou Havlovou a Radovanem Voříškem: Ďábel je rozzuřený pes na řetězu
Vidět působení zla v práci s drogově závislými nebo lidmi ve věznicích zřejmě není těžké. Co ale když toto zlo „ožije“ přímo před vámi a třeba vás i osloví?
Na dřeň s Mikulášem Minářem: Byl to nejnáročnější rok mého života
Jak zvládá nenadálý tlak a velkou odpovědnost, která s pořádáním demonstrací přišla? A jak jeho aktivity ovlivnily jeho osobní život a manželství? Osobní rozhovor o krásných i těžkých chvílích uplynulého roku s člověkem, který dokázal rozhýbat občanskou společnost.
Na dřeň s M. Váchou a J. Valentou: Křesťanství je sklenice červeného vína a doutník po dobrém obědě
V uvolněném, ale zároveň hlubokém rozhovoru posluchač nahlédne pod masku veřejného vystupování spisovatele Marka Orko Váchy. Povídají si s ním totiž jeho přátelé - jak redaktorka Hanka Kašpárková, tak Jožin Valenta, spoluautor knihy Jízda v levém pruhu. Rozhovor nejen o tom, že křesťanství má být sklenice červeného vína a doutník po dobrém obědě.
