Na dřeň s budoucí řeholnicí: Pochybnosti v klášteře nemizí, ale je pod nimi pokoj
Alžběta Vašků už půl roku obývá klášter Milosrdných sester sv. Kříže v Kroměříži. Chystá se na život sestry sv. Kříže a píše o tom internetový deník, ve kterém odkrývá nejen život za zdmi kláštera, ale také své pocity a myšlenky.
„S odchodem do kláštera jsem musela dát sbohem spoustě věcí. Chybí mi, že nemůžu jít, kdy chci, s kým chci a kam chci. Chybí mi také prostor pro psaní, pro cestování. Tohle všechno jsem automaticky opustila,“ vypráví Alžběta, která v létě úspěšně zakončila magisterské studium Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a místo toho, aby se vydala učit, mohla konečně nastoupit natrvalo na místo, ve kterém toužila žít už šest let.
Kamarádi a známí se jí prý často ptají, jestli ji klášter příliš neomezuje, když teď nemůže jen podle sebe rozhodovat o tom, kdy a kam půjde nebo co bude dělat. „Necítím to tak, že by mi to vzalo kousek svobody. Kdyby mi to všechno zůstalo, byla bych ochuzená o mnohé ještě mnohem krásnější, co mám teď.“
Až ji život v klášteře zevšední, ráda by objevila krásu ve všednodennosti. Z jejího hlasu nejsou cítit pochyby, i když sama přiznává, že je má. Dodává ale, že hluboko pod nimi cítí hlavně pokoj.
Jak se mladá žena rozhodne pro život v klášteře? Co jí dává a bere? A co se děje při vstupu do kláštera s ambicemi?
Nejen to se dozvíte při poslechu nového dílu pořadu Na dřeň. Odpovědi na otázky Ondřeje Havlíčka poslouchejte ve čtvrtek 25. března od 16:00 nebo v sobotu 27. března od 16:55 na Proglasu. Kdykoliv potom také ve všech podcastových aplikacích.
Související články
Tváře muklovského Vatikánu na výstavě v Senátu
Portréty politických vězňů, které pronásledoval komunistický režim pro jejich víru a životní hodnoty, jsou do příští neděle 15. srpna k vidění v sídle Senátu. Výstava předkládá sérii portrétů tváří vězňů z řad biskupů, řeholníků a řeholnic, ale i laiků. Byli vylhaně souzeni, prošli dlouholetým vězněním a perzekucí. Tváře muklovského Vatikánu jsou projektem malířky Claudi Ondok, vlastním jménem Barbory Pavelkové, rozené Petrzikové.
Přál bych si, aby Želiv byl nadále místem přijetí a sjednocení, říká nový opat
Novým opatem želivského kláštera premonstrátů se stal jeho dosavadní převor Tadeáš Róbert Spišák. Nastoupil po opatu Jáchymu Šimkovi, kterému letos skončilo funkční období. Pater Spišák se narodil v roce 1982 ve slovenských Košicích. Slavné sliby složil v premonstrátském řádu před dvanácti lety, kdy přijal také kněžské svěcení. Poté působil jako farní vikář v Želivi a Humpolci a také pracoval jako kaplan pro mládež humpoleckého vikariátu. Na Proglasu s ním hovořila Alena Šedivá.
Na dřeň o kněžských seminářích: Chyba je v systému, s představenými máme chuť to změnit
Cítí nedůvěru a příliš velký důraz na vnější formy, občas mají pocit, že si sami o sobě nemůžou rozhodovat. Jedním dechem ale dodávají, že chyby jsou systémové a jejich představení i oni sami se s tím snaží něco udělat. O problémech českých kněžských seminářů, podobě kněžství ve 21. století i vizích do budoucna mluví studenti kněžského semináře Jan Hála a Matěj Jirsa, své postřehy připojuje také Jan Pavlíček, který byl na kněze vysvěcený před rokem a půl.
Na dřeň s Janou o neplodnosti: Už si dovolím brečet i v tramvaji
Čekání na Godota – tak se jmenuje blog, který píše mladá psycholožka Jana. Podobně nekonečné je totiž její čekání na to, až otěhotní. S manželem se o dítě snaží téměř čtyři roky, zatím neúspěšně. Co prožívá žena, která si od dětství nepřála nic jiného, než se stát maminkou? A jak neplodnost ovlivní partnerství a sexualitu? I o tom bude druhý díl seriálu Rodina bez filtru, který má tentokrát i bonusový díl.
Na dřeň s redaktory: Při správném rozhodnutí cítím v srdci klid
Co mám vlastně v životě dělat? Tuto otázku si často pokládají jak mladí, tak životem zkušení lidé. Dobře si zvolit školu a povolání, životního partnera, místo k životu... O tom, jak se naučit dobře rozhodnout a taky jak porozumět, co je vlastně pro mě v životě nejlepší, si povídají redaktoři pořadu Na dřeň.
Na dřeň o ekumenismu s Jaroslavem Pokorným: Ať každý slouží Bohu tam, kde je mu dobře
S vystudovaným jaderným fyzikem, bývalým katolickým knězem a současným kazatelem Církve bratrské v Českém Těšíně o jeho životních zvratech, rozdílech a spojitostech mezi křesťanskými církvemi i o tom, zda má smysl směřovat k jejich sjednocení.
Na dřeň s Laďkou Blažkovou: Nejsme ti, co nosí tepláky a slintaj si na triko. Krásná si připadám
Může si člověk připadat krásný a přitažlivý, i když jeho tělo vypadá od narození jinak než těla ostatních? A jak být v pohodě s tím, když člověk po třicítce ještě nemá životního partnera - a protože je na vozíku, znamená to, že zatím musí být závislý na pomoci rodičů nebo asistentů? Ladislava Blažková, mluvčí Ligy vozíčkářů, je na vozíku kvůli dětské mozkové obrně. Osobní rozhovor o životě ženy na vozíku s ní vede Alžběta Havlová.
Na dřeň s Kamilou Zlatuškovou: Jako matky to máme v práci výrazně těžší
Producentka a režisérka Kamila Zlatušková má pestrý nejen život pracovní, ale i ten rodinný. S příchodem prvního syna na vlastní kůži poznala, jak je někdy těžké tyto dva světy kloubit. Rozhovor o tom, jaké to je, když na rodičovské dovolené zůstane s dítětem otec, o výchově dětí, ale i tom, jak se žije v temperamentním manželství.
Na dřeň a přímluvná modlitba: Cítila jsem, jak něco odchází. A obrovskou úlevu
Kateřina a Daniel - dva mladí lidé, dva různé příběhy. Pojí je ale zkušenost s přímluvnou modlitbou. Pomoc se rozhodli vyhledat ve chvíli, kdy nevěděli, jak si s určitým problémem poradit. Dan díky modlitbě znovu prožil momenty z dětství, ve kterých se cítil osamělý a nejistý, a vrátilo mu to chybějící sebevědomí. Katka zase pochopila, že díky složitému vztahu s otcem opakovaně vyhledává ty nesprávné muže.
Na dřeň s vězeňským kaplanem: Viděl jsem mnoho zázraků
Vězeňské prostředí působí na většinu lidí deprimujícím dojmem. Jak ho ale vnímá člověk, pro nějž je setkávání s vězni každodenní realitou? Otto Broch je trvalý jáhen, dlouhá léta působil jako kaplan v olomoucké vazební věznici a před nedávnem se stal hlavním kaplanem Vězeňské služby České Republiky. Rozhovor o tom, zda-li je těžké vězně vnitřně nesoudit, o křehkosti vztahu mezi kaplanem a odsouzeným, ale i o radosti a pokoji.
Apoštolský nuncius Balvo: Umývání nohou bylo vyhrazeno služebníkům a otrokům
Arcibiskup Charles Daniel Balvo, apoštolský nuncius v České republice, byl mimořádným hostem Dopoledne s Proglasem na Zelený čtvrtek. Společně jsme přemýšleli o nadcházejících svátcích.
Na dřeň s manželi Poláškovými: Doma vidím anděly, ale i špinavý hrnce a pokaděný plínky
Josefa Poláška známe především jako divadelního a filmového herce. Se svou ženou Míšou, která je varhanice, mají tři děti. Je vůbec reálné skloubit herectví a rodinu? Co přináší do jejich manželství víra? A jak přijali nemoc nejmladší dcerky?
Na dřeň s Markétou Seluckou: Je to na nás, musíme změnit svět!
Začínala jako pekařka, dnes je z ní advokátka se zkušeností s pozicí děkanky Právnické fakulty Masarykovy univerzity. Je známá jako energická žena, často a ráda se směje. Zápal, se kterým mluví o právu a spravedlnosti, o svých studentech nebo o Bohu, by jí mohl leckdo závidět. Hostem pořadu Na dřeň byla profesorka Markéta Selucká.
Na dřeň s šikanovanou řeholnicí: Říkali mi „sestra ano“
Některá místa a prostředí si jako lidé, a o to více možná jako křesťané, idealizujeme. Snad i proto nás potom může překvapit fakt, že šikana, ponižování podřízených nebo manipulace nejsou vyhrazeny jen školním třídám nebo světským pracovištím. Naopak – rozhodně se nevyhýbají třeba ani řeholním řádům.
Na dřeň s Josefem Suchárem: Krásný věci někdy hodně bolej
Josefa Suchára, neratovského faráře, zná díky komunitě v horské vesničce Neratov spoustu lidí jako přátelského a schopného kněze, pro kterého nic není problém, a který má vášeň pro traktory. Cítí se ale někdy Josef i přes čilý komunitní život jako kněz sám? A co je podle něj na celibátu nejtěžší? "Povolání ke kněžství je jedna věc, povolání k celibátu věc druhá," říká. Otevřený rozhovor o úskalích kněžské služby, samotě, ale také třeba o tom, jestli jde s Bohem uzavřít smlouva a proč bychom si věci měli přát.
Na dřeň s Josefem Trojanem: Jediná možnost, jak z toho ven, je být dobrým člověkem.
Zatímco při televizních rozhovorech může působit sebevědomě a extrovertně, ve skutečnosti je herec Josef Trojan melancholický a přemýšlivý typ. Alespoň to o sobě říká. O tom, proč se snaží být dobrým člověkem, proč se rozhodl v 18 letech skončit se školou a živit se nejen herectvím, ale třeba úklidem v psychiatrické léčebně, ale také o jeho rodičích Kláře a Ivanovi, krásách i těžkostech herectví a vůli, kterou člověk musí mít, když je na volné noze.
