Být maminkou čtyř malých kluků nepřináší jen samé radosti, ale také mnohá trápení. Zvlášť když se jeden z nich narodí s velmi vážnou srdeční vadou. Rozhovor o rozhodnutích, která rodič nechce dělat, o strachu z budoucnosti, ale i o radosti, kterou těžké chvíle někdy přinášejí, vede s Terezou Pospíšilovou redaktorka Marie Moreno.
Když šla Tereza ve 13. týdnu těhotenství na prohlídku k lékaři, považovala to za rutinní kontrolu. Potom ale jejímu synovi lékař diagnostikoval vážnou srdeční vadu a její život se obrátil vzhůru nohama. Ty nejtěžší chvíle ale nastaly, až když se syn narodil. „Sestřička ho naložila do vozíku, dovezla před operační sál a řekla: „Tak se rozlučte," vzpomíná Tereza. Spoustu času tehdy trávila v nemocnici, kde malý novorozenec musel bojovat o život. Zároveň měla doma další tři malé syny, kteří ji také potřebovali. V rozhovoru otevírá i všechny své strachy a obavy, se kterými se musela poprat.
„Byla jsem na Boha hodně naštvaná. Pamatuju si, jak jsem stála v kuchyni u nás doma a ptala jsem se svého muže jestli opravdu žiju tak špatný život, že nás tohle potkalo. V tu chvíli jsem to vnímala jako nějaký trest, jen jsem úplně přesně nevěděla za co,” říká Tereza, která popisuje chvíli, kdy si uvědomila, že to právě bez Boha nezvládne.
Matka čtyř dětí sdílí svůj příběh také na blogu Srdceryvně: „Nejprve to byla taková moje terapie, dělala jsem to hlavně pro sebe, abych se ze všeho vypsala. Pak jsem si ale uvědomila, že je to zároveň i způsob jak ukázat, že si ty děti šanci na život zaslouží.”
Jak celá situace zasáhla do života její rodiny? Jak se dokázala poprat s neustálým strachem a lítostí? A jak může mladá maminka unést vědomí, že tu jedno z jejich dětí v budoucnu nemusí být?
Poslechněte si silné vyprávění Terezy Pospíšilové již ve čtvrtek 7. ledna od 16:00 na rádiu Proglas. Najdete jej také v podcastových aplikacích Spotify, Google Podcast, Apple Podcasts nebo Soundtier.
Radek i Helena Habáňovi si prošli stejnou nemocí – rakovinou. Radek se dobré výsledky z roční léčby dozvěděl před několika týdny, Helča rakovinu měla před třinácti lety. Rozhovor o tom, co je tato nemoc naučila, jak ovlivnila jejich partnerství, i o těžkých momentech, které během léčby přišly.
Kateřina a Daniel - dva mladí lidé, dva různé příběhy. Pojí je ale zkušenost s přímluvnou modlitbou. Pomoc se rozhodli vyhledat ve chvíli, kdy nevěděli, jak si s určitým problémem poradit. Dan díky modlitbě znovu prožil momenty z dětství, ve kterých se cítil osamělý a nejistý, a vrátilo mu to chybějící sebevědomí. Katka zase pochopila, že díky složitému vztahu s otcem opakovaně vyhledává ty nesprávné muže.
Mít se rád, žít bez lží o sobě samém a zbavit se trápení i traumat, která v sobě nosíme. I toto může být výsledek přímluvné modlitby. Michaela se této modlitbě věnuje několik let, pomohla už desítkám lidí. O modlitbě, která může mít větší sílu, než si myslíme, o zázracích, které se během ní dějí, ale i o zlu, které občas může vylézt na povrch.
Nevěra vždycky rozbije vztah. Když partner něco udělá špatně, je dobré mu to říct. Hlavní je, aby manželství dobře fungovalo. Tyto a další představy o partnerských vztazích někdy nevědomky převádíme v partnerství a manželství do praxe. V rozhovoru s terapeutem a manželským poradcem Josefem Zemanem zjistíme, že na opravdovou lásku se často musí úplně jinak.
Jak se změnila služba nemocničního kaplana v "Covidovém" roce? S jakými komplikacemi se při duchovní péči o nemocné nově potýkají? A co je vůbec posláním nemocničních kaplanů? Hosty pořadu Dopoledne s Proglasem byli nemocniční kaplan a moderátor pastorace v brněnských nemocnicích P. Leo Zerhau a také nemocniční kaplanka Františka Majerčíková.
Začínal jako sociální pracovník, nyní je z něj filmový tvůrce, který se svými projekty snaží odstranit propast mezi Romy a většinovou společností. Mladý režisér romského původu však sám v romské komunitě nevyrůstal. Pronikat do ní začal až v dospělosti a nebylo to pro něj zrovna jednoduché. Rozhovor o přijetí vlastní identity, o romské hrdosti ale i o nevšedním rodinném zázemí vede s Robinem Striou redaktorka Marie Moreno.
Druhý díl o tématu prožitky při klinické smrti, který volně navazuje na rozhovor s psycholožkou Margaretou Johnovou, přináší dva příběhy. Jaké to je, být v temném tunelu a vidět na jeho konci světlo? A pomůže tento zážitek zbavit se strachu ze smrti?
Marisa Perello se narodila ve Španělsku, studovala a pracovala v Londýně. V 90. letech následovala své srdce i Jindřicha Vobořila, ředitele Podaných rukou, a přestěhovala se do České republiky, kde se zapojila do práce s drogově závislými. Teď pracuje na misích v Iráku a říká – neboj se udělat i špatné rozhodnutí. Lepší než litovat, že jsi něco neudělal.
Psycholožka a akademička Margareta Johnová roky zkoumala zážitky lidí, kteří se dostali na hranici života a smrti - prožili klinickou smrt. Co lidé, kteří na krátko opustí tento svět a zase se do něj vrátí, viděli? Jaký fenomén jejich zkušenosti spojuje, nezávisle na jejich věku, vyznání či povaze?
Domácí násilí vám může zkazit dětství i dospívání. Možná se s ním vyrovnáváte celý život a možná sami nakonec padnete na dno. Nebo se stane zázrak a vy máte, jako mladá maminka Katka, vlastní spokojenou rodinu, za kterou jste neskutečně vděční.
Pořad Na dřeň slaví své první narozeniny a jeho redaktoři k této příležitosti nadělili sobě i svým posluchačům speciální narozeninový díl, kde společně bilancují uplynulý rok. Tentokrát otevírají pohled do zákulisí pořadu, podělí se o ukázky z nepublikovaných částí rozhovorů a otevřeně debatují o své práci.
Výbušná nespoutanost a svoboda, které jsou nakažlivé tak, že se do nich člověk dokáže zamilovat po první protančené písni. Radost sdílená na tanečním parketu. Možná už jste taky zažili swing a možná vám taky učaroval. Nebo jste si ťukali na čelo, co na tom lidi vidí. Ať už patříte tam či onam, tenhle rozhovor je pro vás všechny.
O chvílích, kdy to člověk chce raději napálit do stromu. O vyhoření, které se týká nejen učitelů, doktorů nebo sociálních pracovníků, ale taky kněží. A o radosti, kde a zda ji hledat. O tom všem je další díl pořadu Na dřeň.
Některá místa a prostředí si jako lidé, a o to více možná jako křesťané, idealizujeme. Snad i proto nás potom může překvapit fakt, že šikana, ponižování podřízených nebo manipulace nejsou vyhrazeny jen školním třídám nebo světským pracovištím. Naopak – rozhodně se nevyhýbají třeba ani řeholním řádům.
Neboj! Klid,. Chovej se slušně. Jsou vám tato slova povědomá? Možná jste je zahlédli na fasádách brněnských domů, na skružích městské periférie, nebo v knize b jako brno. Streetartista a umělec, autor angažovaných nápisů ale i interiérů, který vystupuje anonymně pod pseudonymem TIMO, je hostem dalšího dílu Na dřeň.
Do studia přišel bosky a před rozhovorem poprosil o modlitbu. Dávalo mi to smysl - Víťu Marčíka znám jako herce, komedianta, věřícího člověka - až při přípravě otázek jsem zjistila, že před konverzí byl komunistou.